Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Přímý přenos je jeden ze dvou hlavních způsobů přenosu infekce. Jedná se o přímý – tedy v podstatě bezprostřední – přenos infekčního agens z infikovaného jedince (člověka nebo i zvířete) na nového hostitele. Může se jednat o: přímý kontakt – jako je dotyk, líbání, kousnutí nebo pohlavní styk, kapénkovou infekci – přímé „vyprsknutí“ respiračních kapének na spojivku či sliznice očí, nosu nebo úst. K nákaze může dojít také přímým vystavením vnímavé tkáně (např. rozedřené či jinak poškozené kůže) infekčnímu agens v půdě, kompostu nebo rozkládající se rostlinné hmotě, případně kousnutím infikovaným zvířetem. Mezi možnosti přímého přenosu se řadí rovněž fekálně-orální přenos, transplacentární přenos a perinatální přenos. Viz také infekce, nepřímý přenos, přenos infekce.

Nepřímý přenos je jeden ze dvou hlavních způsobů přenosu infekce. Jak již z jeho názvu vyplývá, jedná se o přenos infekčního agens, který se neodehrává přímo mezi infikovaným jedincem a novým hostitelem. V rámci nepřímého přenosu rozlišujeme: přenos vektorem, přenos vzdušnou cestou. Viz také infekce, přímý přenos, přenos infekce.

Přenos infekce zahrnuje proces a mechanismy, kterými se infekční agens nebo infekční onemocnění šíří ze zdroje na jinou osobu, případně nebo napříč komunitami a zeměmi. Rozlišujeme přitom: přímý přenos: respiračními kapénkami (prsknutím, kýchnutím, zakašláním) – tzv. kapénková infekce, kontaktem (zejm. dotykem, líbáním, kousnutím, pohlavním stykem), infikovaným zvířetem; nepřímý přenos: vektorem, vzdušnou cestou: aerosolem (jádry kapének), prachem. Viz také infekce, infekční onemocnění, horizontální přenos, vertikální přenos, komunitní přenos.

Primární infekce je jiný název pro primoinfekci. Viz také infekce.

Komunitní přenos (u infekčního onemocnění) je charakterizován 30% nebo vyšším podílem případů, u kterých není jasný zdroj nákazy nebo nebyly importovány, a to při úhrnném týdenním počtu nově diagnostikovaných osob v dané oblasti 30/100 000 obyvatel nebo vyšší. V této situaci se nákaza začíná šířit v doposud nepostižené populaci, tedy například u osob, které nepobývaly v zasažené oblasti nebo nebyly v kontaktu se známým zdrojem nákazy. Viz také přenos infekce.

Přenos signálu je proces, při kterém je chemický nebo fyzikální signál přenášen nejdřív dovnitř buňky, a poté uvnitř buňky. Tento proces lze popsat jako řadu na sebe vzájemně navazujících událostí na molekulární úrovni, které nakonec vyústí v nějakou konkrétní buněčnou odpověď, změnu stavu buňky apod. Viz také inhibitory přenosu signálu, signální molekuly.

Vertikální přenos je přenos infekce z matky na dítě, ať již během těhotenství (transplacentární přenos), během porodu (perinatální přenos) nebo později při kojení. Tímto způsobem se může přenést toxoplazmóza, zarděnky, cytomegalovirus, virus herpes simplex, virus varicella zoster, HIV, chlamydie, syfilis, virus Zika apod. Viz také horizontální přenos, přenos infekce.

Perinatální přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během porodu. Viz také perinatální, přímý přenos, přenos infekce.

Transplacentární přenos je jednou z možností přímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce z matky na dítě během těhotenství, a to skrze placentu. Viz také transplacentární, přímý přenos, přenos infekce.

Přenos vektorem je jednou z možností nepřímého přenosu infekce. Jedná se o přenos infekce prostřednictvím nějakého vektoru, nejčastěji hmyzu (například mouchami, které sedají na výkaly, komáry přenášejícími malárii apod.). Viz také vektor, nepřímý přenos, přenos infekce.